Rejnočí výprava na běžkách za umrlčími prkny - 07.03.2010

Účastníci: Kaštan, Sokolí máma, Píďa, Kody, Karol, Ježek a Bětka

V neděli ráno jsme se sešli v 6:45 na Hlavním nádraží u sochy pod schody. Píďa rychle vybrala 50,- Kč na vlak a šla koupit jízdenky. Pak už jsme vyrazili na první nástupiště, kde Píďa s Kodym našli náš vlak a nalodili jsme se do něj. Na nádraží jsme potkali Járu od Žluťáků, a tak jel s námi.
Ve vlaku jsme si nejdříve vyprávěli zážitky z tábora a tradice oddílu, potom si nováčci plnili nováčkovku. Cesta rychle ubíhala a za krátkým tunelem si Jára začal balit věci, protože šel lyžovat na Špičák. Potom jsme projeli ještě dlouhým tunelem a začali se oblékat a balit, protože další stanici vystupujeme.
Z vlaku jsme vystoupili v Železné rudě – město a šli se podívat na blízkou kapličku. Šli jsme tam hlavně kvůli „umrlčím prknům“. U kapličky jsme si o nich něco pověděli a někteří si na ně i sáhli. Také jsme si povídali o té kapličce. Jmenuje se svaté Barbory a byla postavena kvůli stavbě tunelu, aby u ní mohli pohřbívat mrtvé dělníky ze stavby, protože místní občané se báli nákazy a infekce. Ten tunel je přes 1700 metrů dlouhý a byl postaven před více než 130 lety.
Když už bylo dost povídání, přešli jsme silnici a šli pod blízkou sjezdovku, nad kterou mají začínat běžecké stopy. Pod sjezdovkou jsme si nazuli běžky a vyrazili vzhůru. Až na pár Ježčích pádů se nic zajímavého nestalo. Nahoře u konce sjezdovky Karol zapadla do závěje a nemohla ven, tak se rozbrečela a museli jsme ji vytáhnout.
Nad sjezdovkou už byla vyšlapaná stopa a po ní jsme pokračovali až na rozcestí pod Hofmankami. Protože jsme byli po výstupu sjezdovkou v časovém skluzu, rozhodli jsme se cestu zkrátit a místo pokračování po plánovaném okruhu jsme dojeli asi 300 metrů na Hofmanky, kde jsme si dali sváču a šli na čokoládu a čaj do hospody. Kody si dal navíc Langoše.
Po občerstvení jsme stejnou cestou sjeli nad startovní sjezdovku. Při sjezdu byla vyhlášena soutěž, kdo nejmíňkrát upadne. Kdyby to bylo obráceně, vyhrála by Ježek, která byla zpočátku na zemi pořád, ale ke konci už jí to začalo jít. Sjezdovku všichni sjížděli, Kody a Píďa dokonce snowparkem, ale Kody to hned kus za začátkem vzdal. Kaštan tam raději nejel vůbec a i tak sebou dvakrát fláknul. Z malých byla nejlepší Bětka, která za celou cestu upadla jen pětkrát a celou sjezdovku sjela pěkně obloučky a pluhem.
Dole pod sjezdovkou jsme se ještě chvíli klouzali, protože na plánované hry bylo už málo času. Nakonec jsme šli na blízké nádraží na vlak, který nám kupodivu neujel, a tak jsme ještě ve vlaku stihli napsat tuhle kroniku a zdárně jsme dorazili domů…