Kajakářský kurz - 07.-09.5.2010 -

Ahoj všem..... povídal Žabák, že můžem napsat zážitky z kurzu...... tak tohle jsem si zapsala do Vandrbuchu.

Moje zážitky z kajakářského kurzu.

Ach jo, co mě to vůbec napadlo, že jsem se přihlásila. Čím víc se blížil den D, tím větší jsem měla strach. Říkala jsem si, že jsem blázen, a že ve svých letech bych se spíše měla věnovat shoppingu a sportu kavárenskému. No jenže to by nebylo nic pro mě. Odvahy mi "dodal" můj spolužák Dan, který je vášnivým kajakářem a zrovna se chystal na Korsiku, pokořit nějakou tu řeku. Povídá :"To bude super, neboj, až budeš plavat kanálem hlavou dolů, to věz, že jsme se tam takhle plácali všichni " a bylo to. Fakt díky Dane, to jsem potřebovala slyšet...... .
No a byl pátek, věci pečlivě zabalené, počasí nic moc. Nervozita stoupala. Žabák i Rybka se usmívali, ti věděli do čeho jdou. Na nás s Píďou byla nervozita znát. Samozřejmě jsme dorazili se sekyrou
půl hodinky - proč na sebe hned neupozornit. Instruktoři Michal s Radkem na nás už čekali. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že kurz bude opravdu komorní - my čtyři a Jirka z Jindřichova Hradce.
No to bude maso.
Převlíkli jsme se do hydra a vyrazili na Vltavu. To byla síla. Kajak mi neustále zatáčel a vypadalo to, že se cvaknu každou vteřinu. V tu chvíli jsem se proklínala. No a ještě ty úžasné hry. Co si asi mysleli kolemjdoucí? Sedm cvoků se prohání po Vltavě a z vody se ozývá ." Bůbůbů, hafhafhaf, mňaumňau, chrochro, kykyrý a spol. Moc pěkný.
Kluci uznali, že je čas vyrait na kanál. První skupina Žabák, Rybka a Píďa, druhá skupina Jirka, Mirka. My jsme začali cvičit nájezdy do proudu a náklony. No nájezdy do proudu - trošku to připomínal čůrek prostatika, ale mně to pro začátek opravdu stačilo. Teoreticky jsem to docela srovnala v hlavě, ale prakticky to bylo daleko těžší. Klopíš to do zatáčky jako na motorce. To se Vám to řekne, když
jsem naposledy klopila babetu, tak jsem skončila v záhonu růží. Radek uznal, že jsme na tom lépe a přecházíme na jedničku....potěš Pán Bůh, to bude síla a taky byla. Jasný, že jsem se po nedostatečném
náklonu cvakla. Zmocnila se mě panika. Hledám ucho od šprajdy, šmátrám a šmátrám a nic. Zdá se mi, že už jsem tam půl minuty, dech dochází, panika se umocňuje a já si říkám, že tady bídně zahynu. No a
pak mi docvakne, že není ucho, ale přezka uprostřed. A je. S velkou úlevou se osvobozuji. Žabák říká, že to trvalo tak10 vteřin, mně se to zdálo nekonečný. No ale vsedám do tohoto pekelného stroje
znovu a jdu na to. Páteční výuka končí, mastíme na zaslouženou večeři, Žabák mi kupuje panáka, že jsem to přežila. Odpočíváme. Noc je nocí hrůzy. Když zavřu oči, tak se mi všechno houpe a celou noc slyším: "Špičkou proti proudu, náklon, závěs, zaber a protináklon." Ráno se probouzím utahaná jako kotě, pač jsem celou noc makala na vodě jak barevná. Do hydra se mi vůbec nechce. Žaludek odmítá
přijímat potravu a představa, že nás kluci dneska chtějí hnát na dvojku je děsná. Nejlepší je stejně rozcvička, Po té už jsem tak utahaná, že bych nejraději zalezla do pelechu. Ale děvčata
a dámy - bezva finta na chlapy se jmenuje F16. To Vás prostě musim naučit. Alespoň trochu odreagování. A jdeme na vodu. Zase nájezdy do proudu, traverz, to je naše. No a čeká nás průjezd dvojkou. Vypadá opravdu děsně, to se mi nemůže podařit. Jasan najížím tam totálně špatně, kajak se stáčí bokem, nebojuju a odevzdaně používám Ilčin trik...šup ruku na šprajdu. Jasně, už se koupu.
Ale v pohodě. Není to tenhle den naposledy. Zjištuju, že to vlastně není tak hrozný, zachránců je všude dost, odšpuntovat se už umím, takže teď na to půjdu jinak. Boj až do konce. Tahle krysa mi fakt
hodně pomohla. Srovnala jsem si to v hlavě a už se nebála. Odpoledne berou kluci kameru, no nechci bejt hvězdou obrazovky, ale co se dá dělat. Projíždíme trojku, která se mi zdá míň záludná než
dvojka, ale dole je pěkný váleček. Utahaná jsem jak mimino. K večeři je masíčko na grilu, který připravil Čert a Pískle, ti přijeli na kanál s Káčou a Rosničkou v pátek večer, Kašpy v sobotu ráno.
V noci se mi to sice houpe, ale už celou noc nepádluju. V neděli už jsem totálně mrtvá. Odřeniny, modřiny, puchýře a jiná zranění už ani nepočítám. Říkám si vydrž, už je to dneska naposled. Zase natáčíme. Fakt se silou už je to špatný. Dvojku zvládám v pohodě, Žabák tvrdí, že jsem tam šla úplně
stejně jako včera, ale bojovala jsem až do konce. Takže krysení se nekonalo.Dokonce jsem si i zpívala: "Ať jsou šlajsny plný vody. ať jsou vlny mohutný, aby naše něžný lodi nedrncaly vo šutry.......až
mě peřej prudce vcucne, ať tam vlítnu s kuráží..." Na trojku se těším. Jedu za Píďou. Jéééé něco se děje, najela si moc pomalu, váleček jí chytil a Píďa předvedla nádherný rodeový loping vzad. Nechci do ní najet, tak to strhávám vpravo a jdu, to je jasný. Píďa je v pohodě, loď se mele chvilku ještě ve válci
a pak hurá do Kolovadla........Já držím pádlo, plavu čubičku a kňučím :"Nééé, ne, ne, já nechci do Kolovadla". No těsně se mi to podaří. Kolovadlo fakt už nejedu. Nemám sílu. A víte, že mi to dneska mrzí. Příště ho určitě dám! Čeká nás zasloužený oběd, balení, loučení. Bylo to fajn, hlásím klukům, že pokud
bude něco na podzim, že jednoznačně jedu. Jsem utahaná, ale hrdá a se sebou spokojená. V pátek jsem říkala, že fotky ani video nikdo neuvidí, teď se těšim, až se pochlubím.
Jestli si někdo myslí, že z Vás kurz za 3 dny udělá kajakáře, tak se hluboce mýlí. Ale mně to dalo hrozně moc. Základy mám, teď už je jenom na mně, jak je zúročím. Večer mi děsně potěšil kamarád Dan, který hned volal, jak to dopadlo. Dlouho jsme telefonovali a já sklidila od něj pochvalu. Povídal: "Tak
to si zasloužíš, aby si s náma kajakářeme někam vyrazila."
Doporučuji všem........A vyhlašuju soutěž, která odvážná mamina bude další.

Fotogalerie

Zapsala:

 

Mirka J.