ČPV Blanice - 19.-20.6.2010
Účastníci:
1.den: Kaštan, Sokolí máma, Píďa, Mour, Mourek, Bety, Ježčí máma, Ježek, Ilča, Bart, Sopťa, Martin a Jana W., Bertík, Adámek a Sopťa
2.dny: Klasik, Kašpy, Rarášek, Rosňa, Švéd, Poděs, Medvěd, Kody, Davoš, Vlčice, Žabák, Rybka, Karol a řidičky Mirka S. s Bětkou a Vendy
Sobota
Po přemlouvání Ježečka a neulovení zadáka jsem se rozhodla jít
na kormidlo. No přátelé, nevím, zda to bylo správné. Kaštan mi
sehnal jako háčka Bártíka, kterého jsem předem litovala a rodičům
nahlásila, že ho budu asi koupat..... No nelhala jsem!
Sraz 6.40 na Sindatu už nás nerozhodil, někdy jezdíme i dřív. Naložili
jsme lodě a vyjeli směr Husinec. Pravda naše navigace chvílemi nestíhala,
Liška měl moc pěkné hlášky, ale dojeli jsme včas a v pořádku.
Počasí nic moc, zima občas déšť........ abych použila název momentálně
u Ježečka teď oblíbené pohádky - "Zataženo, občas trakaře." Výklad
tratě byl zábava, už tady mi bylo dost špatně, protože mně se
koupat chtělo... ale Bártíkovi asi ne. Start jsme dali čistě.
První jez, kterej Kaštan hlásil, že budeme na otevřenkách přenášet, jsme jeli,
trošku nás to zalilo, ale v pohodě. No a Bártík pronesl nádhernou
větu : "Zatím se teda žádné kormidelnické schopnosti neprojevily."
No dík, sebevědomí mi fakt stouplo, proto jsem ho v následující
peřejce hned vykoupala, byl tam kámen, no a náklon nebyl na překážku… alespoň
si to tak myslim, protože se to seběhlo dost rychle. Bylo tam pár
čísel vody, takže to bylo v pohodě. Mour píchl Bětku s Bertíkem
do větví a spěchal nám na pomoc, abychom Fujtajbla zbavili vody.
To to pěkně začalo. Pak to šlo, občas jsme dali i nějakou tu branku.
V místě, kde jsme dojeli hromadu kajakářů a řeka se kroutila a
zužovala, jsem si píchla větvičku do oka. Já jí viděla, ale nějak
jsem špatně dílcovou metodou odhadla vzdálenost a bylo to. Vyndalo
mi to čočku, a tak jsme byli slepí oba. No Fujtajbl s bílou holí
po Blanici ještě nejel. Každou chvíli jsme houbovali, protože nás
to zalejvalo, ale nebylo nám to nic platné. Kaštan a spol. měli takovou
radost, že sjeli čistě Vostudu u Anděla, že na nás zapomněli a ujeli nám.
Před Andělem byla docela fronta, a tak jsme se píchli do křoví a
čekali. Na rozjezd jsme měli krátkou vzdálenost, takže jsme rychlost
moc nenabrali, první branku jsme jakž takž trefili, pak byl šutrák
a pár litrů vody se přelilo sem a tam a už jsme tam šli. Bártík
vyplul ukázkově, ale mě už tak brněly nohy, že jsem se z kleku
nemohla vůbec dostat. Ještě, že nás ulovili hodní kajakáři a
pomohli nám Fujtajbla vylejt. Ach jo... to už mi ho Sylva asi nikdy
nepůjčí, i kdyby Bártík chtěl - a on by asi nechtěl (pomyslela
jsem si). Dál už to byla pohoda, poslední jez se nejel. Zaparkovali
jsem, přenesli lodě a Bártík už fakt do vody nechtěl... ale co
mu zbývalo. Dojeli jsme do cíle, poslední branku jsem dali čistě,
a tak jsem splnila svůj závazek nad očekávání, že koupel a 1.
a poslední branka. Tam jsme si dali buřta a teplý čaj. Čekalo nás
společné foto a mě lékařské vyšetření. MUDr. Tomáš Moureček na to znalecky mrk a řek´, že by to chtělo kontrolu na očním. Dvojdeňáci
v čele s Klasikem jeli dál a my naložili věci a připravovali se
na cestu domů. Koupila jsem Bártíkovi lívanec s borůvkami (moc
nám před tím s Ježkem chutnal), ale nevím, jestli jsem si to tím
vyžehlila. Při zpáteční cestě Kaštan dělal hupíčky, ale brzo
přestal, protože Bártík snědl zeleno hnědou Deli, tak nechtěl
být touto barvou nahozen. Cesta byla veselá, zpívali jsme...... hlavně
moje a Bártíkovo oblíbená byla: Krysy, krysy, jak si vlastně povídáte,
krysy, krysy jakou máte řeč. Glo glo glo glo glo glo glo bum glo
glo........
Na klubovně jsme vyložili lodě a my holt jeli směr oční FN Lochotín.
Paní doktorka povídala, co jsem dělala. Tak jsem jí vysvětlila
situaci. "A to malé dítě také závodilo?" A já na to :"Ano a zase
líp než já". "No to oko je celkem v pohodě, malej krevní výron
a trochu roztržená sítnice, to spraví ambulantní steh. Jak jste
tady?" Já na to :"Autem, pochopitelně řídím." "Hm, to zvládnem. Sestro,
připravte nástroje". Nejsem citlivka, ale v téhle chvíli jsem Ježečka
vyexpedovala na chodbu, aby neplakala za mě. Byla víc nervózní než
já. Tak si mě položili a zeleně zakryli, oko vypláchli a něčím
umrtvili a šili a šili...... no a místo jednoho stehu byly stehy 3.
Zaplatila jsem 90,- Kč a s úsměvem odešla jako hrdinka. Domů jsem
dojedla v pohodě, ale když to přišlo k sobě, tak to nebylo nic moc.
Velkej Ježek pravil, že jsem kopyto. Večer jsem se tématicky řídila
výletem do Husince. Pravda místo Jana Husa byl doma k vidění Jan
Žižka.
Závěrem chci říci, že kdo z Vás se může pochluvit takto nádherným
úlovkem z Let(d)ní Blanice - 2 krysy a 3 štychy. Doufám, že jsme
k tomu vyhráli i něco v tombole.
Musím přiznat, že jsem si v noci pohrávala s myšlenkou ráno nastartovat
auto a vyjet za Klasikama, neboť "OPAKOVÁNÍ JE MATKA MOUDROSTI",
teď už bych to dala bez krys. Ale přátelé, to by mě asi velkej
Ježek zabil. No nic tak Ahoj na příští akci.
A jak řekl Mour: Admirále, udělej trička: Plavu rád, plavu často.
No a já, Mirka a Ilča už ho máme jisté." Tím chtěl naznačit,
že už mám pověst jako on, jak říká Želva : "Pane Bože s Mourem,
to tě teda lituju." No a teď budou říkat...... "jéééé Ježčí
máma, to raději sedím doma."….
Zapsala: Ježčí
máma
Po skončení závodu ČPV Blanice ve Strunkovicích se šla převlíknout jednodenní skupina, s kterou jsme se rozloučili, a dvoudenní skupina pokračovala dál po vodě. Vyměnil jsem si s Medvědem kormidlo, a tak mě konečně Medvěd musel poslouchat :-) . Po chvilce byl jez a pak byla řeka hodně klikatá. Dělali jsme nájezdy do vracáků, sjeli další jez, ale ten třetí jsme nejeli, protože tam bylo velké vývařiště. Tady jsem šel zpátky Medvědovi na háčka :-( . Pak jsme házeli s Kašpym pádlo přes provaz a vyměnili jsme si při tom pádla. A tak Medvěd jel na pálavě s kajakářským pádlem a Kašpy s mým pádlem a já jsem měl pádlo Méďovo. Po chvilce jsme si je vyměnili zpět a u posledního jezu u Bavorova u Skuhrů, kde nás fotila Vendy, Rosňa našla míč, a tak jez jela i s míčem. Tady jsme končili, převlíkli jsme se, naložili lodě a jeli do kempu v Žichovci. Tam jsme vjeli na podmáčenou louku s bahnem a pomáhali jsme vytlačit Méďobus s vlekem, a tak jsme měli všichni zablácené auta. Přejeli jsme na druhou stranu kempu, kde jsme postavili stany a připravili jsme si spaní. Pak jsme se šli na chvilku dívat na soutěž v eskymáckých obratech, ale od nás nikdo nesoutěžil. Udělali jsme si večeři a po večeři jsme si šli hrát. Já s Kodym, Kašpym a Poděsem jsme zkoušeli kajaky a za chvilku už bylo vyhlášení výsledků eskymáků a tombola v které jsem tentokrát nic nevyhrál, ale vyhráli hlavně Kotváci z jednodenní skupiny. Potom jsme šli hrát fotbal s ostatními vodáky. Pak šel ročník 99 a mladší spát. Starší a dospěláci ještě pouštěli dva balónky štěstí a pak šli také spát.
Zapsal Davoš
Neděle
V neděli jsme se probudili do deštivého rána. Spali jsme v kempu Žichovec ve dvou stanech a ostatní v autech. Po sbalení spacáků a karimatek jsme pomohli Žabákovi postavit nový altán, kde jsme všichni společně posnídali. Když jsme dojedli, sbalili jsme stan s altánkem a připravili se k odjezdu. Poděsovi bylo špatně, a tak rozhodli se Švédem, že pojedou raději domů. Pomohli jsme mu tedy vyfouknout a sbalit baraku, pak jsme se rozloučili a jeli jsme do Husince na brod, kde jsme se převlékli do hydra, dofoukli vzducholodě a vyrazili po Blanici. Pod prvním jezem jsme začali trénovat nájezdy a výjezdy do a z vracáků. Pak následoval jez Husinec, kde jsme měli najíždět do válečku a to jsme i s vracáky opakovali celou cestu. Asi v polovině cesty jsme si dali sváču a pak pokračovali dál do Strunkovic nad Blanicí, kde už na nás čekaly Vendy, Mirka a Bětka. Než jsme se převlékli, vykoupili nám ostatní vodáci ve stánku jídlo, a tak jsme před odjezdem dojedli vlastní zásoby. Pak jsme naložili lodě a pádla na vlek za Méďobus, protože Žabák ještě musel něco odvést do Sušice. Vyrazili jsme s Klasikem různými zkratkami do Volyně a pak dál do Strakonic, kde jsme šli nakoupit do Kauflandu. Pokračovali jsme do Plzně na klubovnu, kde jsme uklidili lodě a pádla, rozvěsili mokrý stan, předali Žabákovi, který mezitím přijel, vlek a jeli domů.
Zapsal Kody
